Pyrocar 2014 a vše, co mu předcházelo...

   Na největší letošní akci, jež je vyvrcholením oslav 150 let českého dobrovolného haičstva, jsme nemohli chybět. PyroCar 2014, konající se poslední prázdninový víkend, jsme si nenechali ujít i z jiného důvodu. Doposud jsme se totiž účastnili všech ročníků a pokaždé jsme si ho užívali s kolegy z Heřmanic, kteří se letos rovněž přihlásili.

   Pokaždé se na setkání požárních automobilů a jejich osádek důkladně připravujeme a letošek nebyl výjimkou. I v letech 2007, 2008 a 2011 prošla naše milovaná Avia ozdravnou kůrou, aby dvouset kilometrovou "štreku" zvládla. Ovšem letos jsme si ukousli pořádný krajíc, neboť jsme chtěli zvládnout opravit i Ladu Nivu, kterou jsme získali od heřmanických kolegů. To se nám nakonec nepovedlo, protože se oprava Nivy ukázala časově náročnější (ale o tom až jindy).

   Ono i zušlechtění naší "Máni" bylo nakonec masakr. Začalo to celkem nevině, ostatně jako každý jiný prů..r :-). Zpočátku jsme oškrábali jen několik rezavých fleků. Pak už to šlo ráz na ráz...

   Když už máme ošetřené rezavé fleky, co takhle ošetřit spodek. Tak jo! Když už máme nastříkaný spodek, co takhle natřít vnitřek korby.Tak jo! Když už máme pěkný vnitřek korby, co takhle natřít vnitřek kabiny. Tak jo! Když už máme pěkný vnitřek kabiny, co takhle obrousit kabinu zvenčí a co takhle obrousit všechno a dát naší babce nový kabát. Ty ses zbláznil, ale tak jo! Už si to zaslouží.

   Nakonec jsme se kousli a začali tvrdě makat, aby se do Pyrocaru vše stihlo. Člověkohodiny jsem moc nepočítaly, ale několiky stovek by jich určitě bylo. Broušení, základní nástřik, kytování, broušení, opět kytování a opět broušení, stříkání plničem a zase broušení. A pak už konečně bílý nástřik, maskování a červený nástřik. Finále se kvapem blíží. Týden před odjezdem do Přibyslavi jsme v již hasičárně skoro přespávali.

   Bylo to sice drsné, ale i během prací jsme si užívali spoustu legrajdy s několika hláškami, jež nás nakonec doprovázely i cestou na Pyrocar a to bylo super. Dokonce jsme si velice oblíbili i jeden stále se opakující song Evropy 2. :-)

   Hurá, stihli jsme to...

   V den odjezdu jsme doplnili už jen polepy a mohli jsme ve složení Milan a Martin Götzovi, Zdeněk Liška, Mirek Smrž a Jan Špína vyrazit. Heřmaničtí kolegové vyjeli s Toyotou Hilux a čekali na nás u sousedního Dětřichova, kde jsme se setkali a celou cestu jeli společně. Jízda to byla parádní, neustále jsme jeli první v koloně. Inu, jak se na Avii sluší a patří. A jednou jsme dokonce předjeli i kamion (pro rejpaly: Ano, byl v pohybu) :-)

   Po nočním příjezdu na přibyslavské letiště a ustavení techniky následovalo rozbití společného tábora a zejména prvotní průzkum místa události. Zkrátka činnosti všem hasičům na Pyrocaru důvěrně známé.
   To, co jsme nočním průzkumem zjistili, jsme bohatě zúročili při ranním pohybu po mlhou zastřené výstavní ploše. Během soboty naši bandu doplnili další naši členové, včetně děvčat.a mohli jsme si tak užívat celou akci od úvodního houkání, přes několikero dešťových přeháněk až po nedělní odjezd. Stali jsme se opět součástí největšího setkání hasičské techniky a jejich osádek. Když píši největším, pak je to doslova, neboť byl vytvořen nový český rekord v počtu hasičských vozidel na jednom místě. Náladu nám nezkazilo ani počasí se svými přaháňkovými vrtochy (i když o několik km vedle Přibyslavi přívalové deště zaměstnaly naše kolegy ve službě).

   Nedělní ráno patřilo již balení a loučení se s obsluhami jednotlivých stánků, které se staraly o naše volátka. Zde nesmím nezmínit především děvčata z SDH Žiškovo Pole, jež vedla v naší obsluze prim. Po všech děkovačkách proběhla řidičova dechová zkoužka, po jejímž negativním výsledku následovala cesta domů směr severozápad. Jízda domů se pro nás stala takovou malou Odysseou. Přestože se odvíjela na souši, stála také za to. Odjezd z rozježděné letištní plochy proběhl ještě hladce.